Od roku 1996 se snažila správa hradu o zpřístupnění prostor pod krovem Královského paláce ve 4. a 5. podlaží na hradě Točníku. Podařilo se to až v letošním roce(2019). Krov byl upraven na základě projektu ing. Víta Mlázovského, tesařskými pracemi tesaře Petra Růžičky(Ars Tignaria) a později firmy Lanostav s.r.o. Veškeré trámy do krovu byly dopraveny prostřednictvím kolového otočného šlapacího jeřábu, sestrojeného na základě vyobrazení v Bibli Václava IV. opět ing. Vítem Mlázovským a Petrem Růžičkou. O financování stavby jeřábu se zasloužila svým příspěvkem Obchodní banka s.r.o. Stavba jeřábu, vymyšleného na Točníku, probíhala v rámci výstavy "Karla IV." na nádvoří Pražského hradu za mezinárodní studentské účasti(manželé Brownovi z Bostonu). Jeřáb se stal součástí didaktického programu této výstavy. Po skončení výstavy vynášel repliky soch císaře Karla IV. a krále Václavba IV. na Staroměstskou mosteckou věž Karlova mostu. Poté byl jeřáb přesunut na opravu krovu Královského paláce na hradě Točníku, tedy tam, kde vznikla myšlenka jeho stavby. Na stavbě sloužil tři roky a poté byl dva roky instalován v Purkrabském paláci hradu jako deponát Národního technického muzea. Bohužel po jeho zapůjčení na výstavu "Magičtí Lucemburkové" do Ostravy se jeřáb už na Točník nevrátil a byl umístěn do depozitáře Národního technického muzeea v Plasích.
Na Točníku pokračovala stavba úpravou krovu a santusky, vybudováním ochozových lávek, vybudováním vnitřního a vnějšího schodiště, opravou točitého šnekového schodiště, částečným výmazem podlahy a pokládkou dubové podlahy ve velkém sále. Tyto práce vykonala a dokončila v roce 2018 firma Lanostav s.r.o.
Multifunkční mobiliář sálu navrhl opět ing. Mlázovský a vyrobila firma Umělecké truhlářství Svoboda z Rokycan.
Bavorský měšťan Konrad Kyeser, polní lékař Zikmunda Lucemburského, padl po bitvě u Nicopolis roku 1396 do tureckého zajetí. Své věznění dával za vinu králi Zikmundovi, který své vojáky v této bitvě zrádně opustil. Z tohoto důvodu vyhledal azyl na dvoře českého krále Václava IV. Jsa však těžce nemocen, rozhodne se "po sobě něco zanechat". Proto sepisuje v době věznění krále Václava spis nazvaný Bellifortis. Dopisuje ho roku 1403 a dedikuje ho králi Václavovi IV. Tento spis byl často přepisován a stal se vyhledávanou vojenskou a technickou příručkou. Inspiraci v něm nacházel i český vojenský genius Jan Žižka z Trocnova, který se po roce 1409 stává dvořanem Václava IV.
Volně a lehce přístupná všem. Obsahuje cedule o medvědech od obecného ke konkrétnímu, tedy od medvědů šelem k dnešním točnickým medvědům Agátě a Martinovi.
Pomníček legendárnímu kozlu Markovi narozenému a žijícímu na hradě Točníku a v jeho okolí.
V roce 2004 byla otevřena nevelká expozice typologie hradní architektury v prostorách bývalé sakristie. Tato expozice si neklade za cíl podat kompletní přehled hradních typů v Čechách a na Moravě, ale pokouší se názorně ukázat na modelech Vladimíra Pasáka a Filipa Růžičky hrad Točník jako novou tvář architektury, která vznikla v době Václava IV. Nebýt příchodu husitských válek a nutnosti “znovuopevňování”, rozvinula by se do zámecké architektury daleko dříve, než jak tomu bylo ve skutečnosti. S trochou nadsázky lze říct, že se snažíme ukázat hrad Točník jako poslední hrad a zároveň jako první zámek v Čechách.
Že je Točník skutečně stavbou, která měla plnit především úkoly reprezentační, dokládá však zcela přesvědčivě teprve heraldický vlys, který dal Jan z Vartemberka přenést v roce 1524 z původní první brány nad nově otevřený západní vjezd. (Přenos neakceptoval původní řazení heraldické řady.) Vlys tvoří celkem deset štítů, které byly jak počtem, tak i původním seřazením úplnou obdobou heraldické výzdoby Staroměstské mostecké věže v Praze, o níž se ví, že okázale zahajovala nástup tzv. “královské cesty” k hlavnímu sídlu českého krále. Ke štítům jsou po stranách ještě připojeny dvě širší obdélné desky s reliéfy do uzlu stočené roušky s rozevlátými konci, v jejichž středu sedí ledňáček. Jde o osobní znak Václava IV., který provází také plastiky na Staroměstské mostecké věži a současnou plastickou výzdobu kaple na Staroměstské radnici.
Točnická galerie nese erb císaře římského, erb krále českého, erb markrabství moravského, štít se znakem hraběte lucemburského, další orlici v erbu knížete svídnického, znak knížete zhořeleckého, erb knížete vratislavského, dále erb knížete budyšínského, znak knížete niského a konečně erb markrabě dolnolužického.
I když je vlys na Točníku jen torzem, které ztrátou kompoziční osy a průběžným seřazením znaků pozbylo smyslu, představuje výtvarné dílo vynikajících kvalit a mimořádné hodnoty. Charakterizuje živostí kresby, vytříbeným smyslem pro stylizaci heraldické figury i jejím vkomponováním do sférického trojúhelníka štítu neobyčejně výstižně umění dvorské huti, která na hradě pracovala.
Hlavním důvodem výroby funkční repliky středověkého jeřábu na lidský pohon (podle vyobrazení z Václavovy bible, dochovaných historických šlapacích bubnových kol a finálního projektu Víta Mlázovského a Petra Růžičky) byla nutnost dopravy materiálu pro opravu krovu Královského paláce točnického hradu. Dnešní jeřáb se kvůli terénu a stísněnosti hradních nádvoří, resp. přístupů do nich, do hradu nedostane. Pronájem jediného možného šestinápravového jeřábu z Rakouska, který by přenášel trámy přes hradní příkop až do krovu by pak stál více než oprava samotná.
Zdvihací stroje z přelomu 14. a 15. století byly poháněny lidskou silou, což se i v dnešní době jeví jako nejekonomičtější i nejekologičtější řešení. Základem takových strojů jsou hnací kola, uvnitř kterých chodí jedna či více osob. Jde o vrátky umístěné na zemi nebo přímo o jeřáby instalované během stavby a postupně stěhované směrem nahoru.
Iluminace stavby babylonské věže z Václavovy bible, která se stala předlohou pro výrobu repliky jeřábu, ovšem vyobrazuje jeřáb klecové konstrukce, který je umístěn přímo na zdi na mohutných dřevěných konzolách. Jeho stavba i demontáž v této poloze by byla pro stavebníky velmi nevýhodná, bylo tedy zjevné, že se do tohoto místa musel dostat vyšplháním po zdi vlastní silou, resp. silou člověka chodícího uvnitř kola jeřábu ("jeřáb chodí po zdi").
Prvotní statická podoba vyráběného jeřábu sloužila ke zvedání zvonu do věže kláštera Sázava, k opravě karlštejnské Velké věže, k osazení soch českých patronů na fasádu Staroměstské mostecké věže na Karlově mostě, jiná replika stroje při montáži dřevěného mostu na hradě Krakovci. Dne 29. září 2008, poprvé v novodobé historii, začal po fasádě šplhat jeřáb poháněný lidským pohonem ve vlastních šlapacích kolech ke konzolám pod korunou Královského paláce. Den poté bylo na jeřábu vztyčeno otočné rameno, které zvládne zvednout břemeno o hmotnosti tří tun. Od této chvíle sloužil jeřáb k opravě těžko přístupného krovu. V prostorách Velkého paláce hradu zůstal jeřáb instalován i po skončení opravy jako funkční exponát Národního technického muzea.
Celá stavba repliky jeřábu byla důsledně provedena středověkými technologiemi s použitím replik historických nástrojů. Všechny trámy konstrukce jsou ručně tesané, fošny a prkna řezaná ruční rámovou tažnou pilou. K výrobě otočných částí stroje bylo použito dubové dřevo. Ostatní části konstrukce jsou vyrobeny ze dřeva smrkového a jedlového. Stromy individuálně vybrané pro tento projekt byly pokáceny ručně sekerami u Hluboké nad Vltavou. Ložiska stožáru a hřídele kol jsou dřevěná, kladky byly vyrobeny ručně z habrového dřeva. Převážná část spojovacích prostředků je také dřevěná (dubové kolíky, hmoždíky a klíny). Kovové spojovací prostředky, tj. třmeny ramen a rámu kol, osy kladek a hřebíky bednění, jsou kované, kluzná pouzdra čepů kladek a ramen jsou odlita z bronzu. Jednotlivé prvky konstrukce jsou vzájemně vázány historickými tesařskými spoji.
K nejzajímavějším technickým parametrům patří možnost otáčení stožáru o 360 stupňů, možnost změny vyložení ramene, možnost zavěšení klece na fasádu včetně jejího posunu spolu s růstem stavby a další ve středověku nadstandardní funkce. Zajímavá je rovněž symetrie stroje, která umožňovala kompenzaci trvalých deformací extrémně namáhaných dřevěných prvků jejich otočením.
Půdorys klece je 3,5×3,5m, výška otočného stožáru 8m (s podstavou 9m), vyložení ramene od 2,9 do 4,7m. Hmotnost jeřábu nepřevýšila 3 tuny.
Dvě videa týkající se točnického jeřábu naleznete zde a tady.
Pracovní curicullum vitae jeřábu:
2008
-Výstava na Pražském hradě
-Usazení replik soch panovníků Karla IV. a Václava IV. na Staroměstské věži Karlova mostu
-Usazení jeřábu na Královském paláci hradu Točníku
2009-10
-tahání natesaných trámů do krovu Královského paláce na hrad Točník
2012
- složení jeřábu a jeho přesun na hrad Kost k opravě Hlavní věže
Dnes je jeřáb instalován v Purkrabském paláci jako deponát Národního technického muzea.
2015
Jeřáb přesunut na výstavu "Magičtí Lucemburkové" v Ostravě-Vítkovicích. Snažíme se o to, aby se jeřáb po výstavě vrátil zpět na Točník.
Národní technické muzeum jej hodlá uložit v plaském depozitáři.
• rezervace prohlídek (telefonicky nebo e-mailem)
• prodej suvenýrů (pohledy, brožury, turistická známka č. 225, dárkové předměty, ...)
• hradní občerstvení Barbakán (Jana Pavlíková, Líšná)
• WC na hradě (1×pro vozíčkáře)
